Novinky

25.08.2007
The Ark a Sunflower Caravan spasí Rock Café

Podzimní klubová sezóna ještě ani nezačala a do plnícího se hudebního kalendáře míří další skvělé jméno: The Ark – 7.října 2007, Rock Café, Praha. Kapela, která u nás vystoupila naposledy před rokem a půl, si jako hosty svého koncertu přizvali opět své pražské přátele z kapely Sunflower Caravan.

Skoro by se zdálo, že si vážného chlapce jménem Ola Salo vybral napřaženým prstem sám Všemohoucí. Žil v ospalé vesničce Rottne v srdci Švédska a zde také v roce 1991 zlákal své přátele Nelsona (kytara) a Leariho (basa), aby mu pomohli naplnit zjevení. Švédská půda zrodila to, co svět nejvíc potřeboval – spasitele. V době, kdy se lidstvo topilo v přívalech nejistoty a pochyb byla kapela pojmenovaná The Ark – Archa.
Nejdřív však musela Archa potlačit povstání grunge, shoe-gazingu a Brit-popu, které se v roce 1996 přehnalo vysílacími frekvencemi. Tato křížová výprava byla dále ztížena tím, že si lidé nedokázali kapelu zaškatulkovat do žádného oblíbeného, ani neoblíbeného žánru. To by vysvětlovalo, proč se jejich debutové E.P. se čtyřmi skladbami a názvem Racing With Rabbits/Honění se s králíky neprodávalo a v regálech musicshopů na něj sedal prach.
Pro kapelu to byla pořádná rána, nicméně pokračovali v nastoupené křížové cestě. Na počátku roku 2000 vydala kapela posílená o kytaristu Martina Axéna a bubeníka Sylvestra Schlegela pod názvem „Let Your Body Decide/Ať za tebe mluví tělo“ svůj první singl. Lidé pomalu začínali věřit Evangeliu podle Archy. Skladba se rázem stala hitem v rádiu a obsadila 9. místo ve švédském Top Ten. Teprve další singl - „It takes a Fool to Stay Sane/Jen blázen zůstane normální“- však všechno změnil. Vyšel v létě 2000, okamžitě vyletěl na vrchol všech hitparád a stal se domácí klasikou. Tentokrát jej však zaznamenaly i další evropské země. Kupříkladu v Itálii píseň se svým refrénem „Zboř zdi postojů“ přistála na 4. místě. Skladba v italské Top Ten rozbila tábor a odmítala se sbalit na neuvěřitelných deset týdnů.
A tak se kapela jako sentinel řítila dál. Do konce roku Archa získala dvě švédské Grammy (Skladba roku, Umělec roku), cenu za nejhranější píseň ve švédském rozhlasu, cenu Kapela roku v Rockbjörnenu (cena čtenářů) a získali záplavu nominací včetně prestižního ocenění Nordic Artist/Severský umělec na MTVE Awards. Když konečně v roce 2001 vydali dlouho očekávané album We Are the Ark/My jsme Archa, posluchači okamžitě vymetli regály a nakoupili neskutečných 120 000 výlisků.
Prostřednictvím dalších úspěšných singlů „Echo Chamber/Komnata ozvěn“ a „Joy Surrender/Radostná kapitulace “ Archa dokazovala, že její členové nepíší jen písničky, ale opravdové hymny. Jejich hudba se stala příslovečným světlem, které mohli následovat všechny duše ztracené ve světě. A ony je následovaly s neohroženým fanatismem, kterému mohou porozumět jedině stejně zanícení vojáci Angelheads.
Většinu roku 2001 strávila kapela koncertováním v Německu, Francii, Itálii a dalších zemích Evropy a jejich věrná armáda Angelheads se zatím utěšeně rozrůstala. Rychle získali pověst kapely, jejíž jedinečné živé vystoupení je prostě potřeba zažít na vlastní kůži. Jejich strhující show okořeněná zálibou v navlékání se do výstředních kostýmů, které si sami vymýšlejí, je vizuální i posluchačskou náloží pro divákovy smysly. Fanoušci odcházely z koncertů rozechvělí a s vlhkými zraky, protože právě uvěřili, že The Ark/Archa jsou druhým příchodem mesiáše.
Po téměř dvou letech strávených na cestách se kapela rozhodla, že přišel čas vrátit se do studia a začít pracovat na albu číslo dvě. Během závěrečných prací na desce vydali ochutnávku v podobě singlu „Calleth You, Cometh I/ Když zavoláš, pane, já přijdu“. Vstup singlu do hitparád potvrdil, že jsou jednou z nejlepších švédských kapel. Na podzim roku 2002 bylo album In Lust We Trust/Věříme v chtíč vypuštěno do éteru. Stalo se pro fanoušky, kteří se s poselstvím lásky, naděje a snášenlivosti z úst Archy okamžitě ztotožnili, svého druhu biblí. Druhý singl „Father of a Son/Otec syna“ zaznamenalo ještě větší úspěch.
Následovalo ještě vytrvalejší koncertování a armáda věrných se nadále rozrůstala.
Přestože byli ze všech stran opěvováni a téměř přes noc se stali slavnými, členové Archy neusnuli na vavřínech. Na obzoru se začínal rýsovat nový projekt.
Kapela strávila podzim roku 2003 psaním a pořizováním demonahrávek a většinu následujícího roku ve studiu. Svým fanouškům slíbila album narvané muzikou, která „vás bude nutit k tanci; nebude se tam jen mluvit o chtíči, ale bude sama chtíčem. Mělo by být čerstvou futuristickou produkcí, která však bude mít náboj a bezprostřednost čtyřstopého dema.“
Prvním singlem tohoto posunu v hudebních postupech byla nakažlivá skladba „One of Us Is Gonna Die Young/Jeden z nás zemře mladý“. Časopis Rolling Stone o ní řekl: „Na tomhle průlomovém navýsost melodickém tracku švédské kapely se prolíná glamrock s Abbou – je to teatrální retro-hymna, v jejímž podání zní předčasná smrt líp než talíř švédských masových kuliček.“
Album State of the Ark/Stav Archy se svým disko-glamrockově hybridním zvukem vyšlo těsně po Vánocích 2004 a bylo přijato smrští pochvalných recenzí. Stejně jako singl, který na jeho příchod upozorňoval okamžitě vylétlo na první příčky švédských hitparád.
Vyzbrojení novým zvukem a vystrojení v armádním stylu se The Ark rozhodli, že přišel čas rozbít hradby kontinentální Evropy. Po většinu dvou následujících let koncertovali po Spojených státech a fanoušci jim padali k nohám. I kritici o novém soundu kapely a jejích sebevražedných živých vystoupeních pěli ódy.
Například Time Out New York o nich napsal: „ Během posledního roku proměnil bujarý švédský kvintet The Ark každé ze svých živých vystoupení v důkaz, že rockový koncert může být skutečně podmanivý.“
The Village Voice tenhle názor dál rozšířil, když podotkl: „Neohroženost kapely je zvláště šokující, protože se nepohybují v indie světě zklamaných očekávání a nadějí, ale ve stejném národním mainstreamu, který stvořil Maxe Martina. Řada amerických měst už ani žádnou alternativní rockovou scénu nebo Top 40 rozhlasové vysílání nemá. Švédsko má svou Archu. To není spravedlivé.“
A zatímco si kapela namlouvala americké publikum, úspěšně odehráli britsko-skandinávské turné jako předkapela britských rockerů The Darkness. Zdálo se, že se takřka každý stává rekrutem armády Angelheads a podvoluje se „božímu slovu“ Archy.
Po téměř deseti letech, kdy klávesista Jens Andersson vypomáhal kapele na šňůrách, byl přijat za plnohodnotného člena Archy, čímž oficiálně skončil nejdelší konkurs v rockových dějinách.
Posílena o Anderssona se kapela v půlce listopadu zavřela ve studiu Gula Studion v Malmö a začala nahrávat svou čtvrtou desku. Když se chce člověk posunout, někdy se musí vrátit ke kořenům, a přesně to Archa udělala, když si přizvala Marca Manieriho. Byl to on, kdo produkoval a mixoval jejich debutové album a působil na něm jako zvukař, takže jeho návrat za pult v mnohých vzbudil otázku, zda se kapela neoctne zase u svých počátků v roce 2001.
„Ne tak docela,“ upozorňuje Axén. „Měli jsme o zvuku téhle desky dost jasnou představu a Marco ji dokázal zhmotnit… (cílem) bylo vytvořit směs všech našich předešlých alb – aby tam byla hravost a hloubka We Are The Ark, velkolepost In Lust We Trust a to vše propojené s minimalistickým diskotékovým boogie ze State of The Ark.“
V lednu tohoto roku vydala kapela singl „Absolutely No Decorum/Úplně bez servítek“, který je oslavou svobodného projevu pro masy a okamžitě se vyšvihl na první příčku hitparády.
10. března vystoupila kapela na švédském Melodifestivalen s písní nazvanou „The Worrying Kind/Úzkostlivý typ“. Je to návrat ke starému dobrému glamrock boogie ze sedmdesátých, který však staví na zvuku alba State of The Ark obohacenému o ještě monumentálnější rify a refrén. Staří i mladí se houpali v bocích a společně zpívali refrén „But baby, I´m the worrying kind/Jenže kotě, já jsem ten úzkostlivej typ“ v ulicích. Nebylo divu, že s touto skvělou chytlavou skladbou se před čtyřmilionovým publikem kapela stala národním vítězem, který postoupil do Eurovize. Jejich zpěvavý nablýskaný rock spojený s hlubokými inteligentními texty představoval v soutěži něco neobvyklého a bookmakeři ve Spojeném Království na ně nemálo sázeli. Navzdory očekáváním však kapela obsadila 18. místo. Archa se však nedala zlomit a s hlavou vztyčenou směle mířila dál.
Skladba „Úzkostlivý typ“ se stala další ve stále rostoucím seznamu hitů a na prvních příčkách se udržela měsíc. První týden po vydání obsadil „The Worrying Kind“ první a „Absolutely No Decorum“ druhou příčku ve švédských rozhlasových hitparádách, což je kousek, který se do té doby žádné jiné švédské kapele nepodařil.
Vzhledem k tomu, že celá Skandinávie i kontinentální Evropa propadla archové mánii, staří i noví fanoušci se předháněli, kdo z nich bude mít nové album Prayer for the Weekend jako první. Objednávky na desku ještě před vyjitím překračovaly známé záznamy, a když konečně v půlce dubna vyšla, právem zaujala přední místo v hitparádách a její prodej byl bleskový. Kapela za její prodej rychle získala platinovou desku a švédský Top Ten od té doby neopustila, což jsou těžko uvěřitelné tři měsíce.
V současné době kapela dokončuje přípravy na nemilosrdnou letní šňůru, při níž bude hlavní hvězdou na festivalech napříč Skandinávií. Na podzim je čeká evropské turné, při kterém nezapomenou ani na Prahu. Budoucnost je obtěžkaná nesmělými nadějemi a mraky jsou lemovány zlatem. Svět je pro The Ark/Archu jedním velkým církevním shromážděním, takže buďte připravení se pomodlit. Archa přichází…

The Ark vystupují v následující sestavě:

Ola Salo zpěv
Jepson kytara
Sylvester Schlegel bicí
Martin Axén kytara
Leari basa
Jens Anderson klávesy

Vstupenky na koncert jsou k zakoupení v sítích Ticketpro a Ticketportal za 250,- Kč + poplatky.

Více info na:

www.thearkworld.com
www.myspace.com/sunflowercaravan
www.rockcafe.cz


http://www.myspace.com/theark

↑ Nahoru © 2002–2015  D_SMACK_U PROMOTION, code & redesign by kornout TOPlist